V minulých dvou postech vylíčil jsem nejprve pohnutlivou stížnost Eleanory Vyklantické královskému prokurátorovi na svého muže Tomáše. Tím divoce roztočila kolesa úředního soukolí, která hrozila semlít Tomáše Vyklantického. Povzbuzována svou matkou, Tomášovou tchyní, vnukla úřadům myšlenku, že by se její manžel hodil za vojáka.
V druhém pokračování jsme si mohli přečíst zprávu staršího svobodníka čáslavského kraje; ta působila trochu vyhýbavě, i když hlavním obviněním o slabém charakteru Tomáše Vyklantického musel dát za pravdu, snažil se podle mého soudu své dobrozdání vyvážit trochu i v Tomášův prospěch, když naznačil, že Tomášova preference korbele před tvrdou prací na gruntu pramení i z povahy jeho manželky a jeho tchyně.
