Tomáš Vyklantický: Game over

V minulých dvou postech vylíčil jsem nejprve pohnutlivou stížnost Eleanory Vyklantické královskému prokurátorovi na svého muže Tomáše. Tím divoce roztočila kolesa úředního soukolí, která hrozila semlít Tomáše Vyklantického. Povzbuzována svou matkou, Tomášovou tchyní, vnukla úřadům myšlenku, že by se její manžel hodil za vojáka. 

V druhém pokračování jsme si mohli přečíst zprávu staršího svobodníka čáslavského kraje; ta působila trochu vyhýbavě, i když hlavním obviněním o slabém charakteru Tomáše Vyklantického musel dát za pravdu, snažil se podle mého soudu své dobrozdání vyvážit trochu i v Tomášův prospěch, když naznačil, že Tomášova preference korbele před tvrdou prací na gruntu pramení i z povahy jeho manželky a jeho tchyně.

Skrze svou ženu a jeho tchýni že mu takový nátisky činí

V minulém článku jsem popisoval stížnost Eleanory Vyklantické z Alberovic na svého manžela a vůbec na neblahý osud, který jí v důsledku manželovy rozmařilosti stíhá. Spolu s matkou vymyslely (z jejich pohledu) báječný plán. Manžela kořalečníka pošlou na vojnu a statek zůstane manželce. Sepsaly tedy podání úřadu královského prokurátora, a tak roztočily kola úřední soukolí.

Pro své ustavičné ustavičné pití času nemajíce

Dalším příběhem, na který jsem při procházení fondu České finanční prokuraturu v Národním archivu narazil, byl truchlivý osud Eleonory Vyklantické z Alberovic, nebo, jak se dříve psalo z Arbelovic. Není to vlastně příběh ničím mimořádný; spíše naopak ukazuje, že u před třemi sty lety měli lidé stejné problémy a starosti jako dnes.