neděle 3. prosince 2017

Čtyři rejtaři pro něho odesláni budou

Když pra(-)děd Jan Mudroch, coby starší svobodník a bratr zlořečeného Matěje odesílal v únoru roku 1674 svojí stížnost na Matěje úřadu královského zemského prokurátora, musel mít rozporuplné pocity. Na jednu stranu snad věřil, že se mu snad konečně dostane pomoci a bratr bude vyšší autoritou přiveden k rozumu a zkrocen, na druhou stranu se musel bát, že jako starší svobodník kouřimského kraje bude do řešení problematické situace zapojen, takže s bratrem bude muset komunikovat jako autorita úřední.

Ve spise k této neblahé rodinné záležitosti, kterou Jan tím, že do stížnosti zapojil i stížnost na neplnění kontribuce, udělal úřední záležitost, se pak zachoval ještě patrně koncept odpovědi na tuto stížnost. No, odpovědi; věcně to smysl dává, ale podle datumů uvedených na přípisech by odpověď časově předcházela stížnosti. Rozdílnost v datech si nedovedu dosti dobře vysvětlit.
Leč, i kdyby šlo o odpověď Janovy naděje naplněny nebyly, neboť co jeden ze dvou starších svobodníků dostal jasné pokyny jak postupovat.  
Nařizuje se ex officio při král. starších svobodnících kraje kouřimského Jiříkovi Bořkovcovi a Janovi Mudrochovi, aby po dodání tohoto ihnedky sem na Cerhenice před král. ouřad náš Matěje Mudrocha kováře postaviti hleděli, co za příčinu jest, bude mu náležitě předneseno. Nestane-li se pak ihnedky tedy na jeho vlastní outratu čtyři rejtaři pro něho odesláni budou, a co by z toho mu následovalo, čas ukáže; pokudž by se co protivil, majíce tam na kvartýru soldatescu jednoho rejtara vzíti a na jeho náklad sem dodati neobmeškají, toho pro správu. Datum z Cerhenic dne 16. Maj Anno 1673 
Z M římského císaře uherského a českého krále nařízení král. hejtmana kraje Kouřimského 
Vilém Voldřich Střela z Rokyc                                 Jan Šimon Audecký z Audejic

Mohlo by se zdát, že rejtar byl univerzálním řešením všech problémů v 17. století. Čtyři rejtaři měli případně odvést váhajícího Matěje před zástupce krajského hejtmana. Proč zrovna čtyři vojáci byli považování za dostatečný počet, proč ne dva nebo tři. Jako ultimátní řešení pak mělo nastoupit ubytování jednoho vojáka u Matěje. Pochopitelně na jeho útraty. Jak by jen mohlo vypadat nucené soužití paranoidního kováře s tourettovým syndromem a houževnatého, bojem zcyničtělého, neurvalého vojáka? Na to moje představivost nestačí.