Gustav Schneiberg, muž na stupátku, aneb Šnajberkovi epilog

Na jméno Gustava Schneiberga jsem narazil o dva roky později poté, co jsem objevil Marii Šnajberkovou. To jsem už ke své spokojenosti propojil chůvu Marii se Šnajberky, které jsem znal. Jenže nahodilé prohledávání internetu v různých spojeních jména Schneiberg a Franz Ferdinand d'Este na mě jednoho dne vyplivlo jméno Gustav Schneiberg. Jistý Gustav Schneiberg podle této první informace měl být osobním komořím Františka Ferdinanda, měl být přítomný v Sarajevu, a to i během osudné jízdy v neděli 28. července.

Kdo to zpropadeně byl, tenhle Gustav Schneiberg? Zatímco o řidiči Loykovi se dalo najít kdeco a napsali o něm i knihy, k dalšímu spolujezdci internet mnoho odpovědí nenabízel. Postupně se mi jen potvrzovaly informace, že Gustav Schneiberg byl v Sarajevu a měl jsem na vybranou, zda byl osobní komoří, myslivec nebo osobní strážce.

Teprve na německé wikipedii v hesle Franz von Harrach jsem našel víc. Včetně informace, že existuje fotografie z onoho dne, na které je i Gustav Schneiberg.

Gustav Schneiberg, vedle řidiče Loyky ráno v osudnou neděli.

Kromě nástupníka trůnu v automobilu sedí právě Harrach, guvernér Potiorek, výborný řidič ale špatný navigátor Loyka a konečně Hofkammerbüchsenspanner Gustav Schneiberg, ve slavnostní uniformě. Tedy po našem “dvorní nabíjíř” a srozumitelněji vyjádřeno pomocník při lovu nabíjející zbraně. 

Podle zmíněného wiki-článku po prvním neúspěšném útoku na arcivévodský, kdy na jejich automobil vhrnul bombu Nedeljko Čabrinović, pokračovali v cestě na sarajevsko radnici podle plánu. Gustav Schneiberg se přitom postavil na stupátko na levé straně vozu, aby vlastním tělem chránil následníka trůnu před dalšími útoky Černé ruky. 

Na dobových záběrech vidíme příjezd k sarajevské radnici, Gustav k nerozeznání od skutečného bodyguarda křepce seskakuje z jedoucího vozidla. Bohužel tady jeho profesionalita končí, protože místo aby sledoval okolí, otáčí se směrem k vozu a otevírá arcivévodovi dvířka vozu.

Dnešní verze tohoto hesla na wikipedii se liší od verze, který byla dostupná v loňském roce a editována byla hlavně kvůli spornému angažmá Gustava Schneiberga během druhého útoku. Původně totiž uváděla, že po krátké zastávce na radnici arcivévoda s doprovodem pokračoval v cestě a Gustav Schneiberg se údajně znovu postavil na levou stranu vozidla, aby nastavil vlastní hruď kulkám atentátníků. Po několika minutách ukončily život následníka trůnu kulky z pistole Gavril Principa vystřelené zprava.

Kolem role Gustava během poslední fáze cesty se rozvinula diskuse, která dospěla k dnešní podobě hesla a závěru, že během této poslední fáze na levém stupátku stojí a arcivévodu marně chrání přece jenom sám Harrach. Ať tak či tak, za svou službu a ochotě obětovat vlastní život za arcivévodův dostal Gustav Schneibeg stříbrný kříž s korunou.

Je Schneiberg Šnajberk?

Podstatné bylo, zda můžu vysledovat jeho předky, a hlavně, zda se dvorní nabíjíř Schneiberg dá propojit se některou větví Šnajberkových z konopištského panství?

Využil jsem také výborné služby Ptejte se knihovny a položil jsem otázku, kdo byl Gustav Schneiberg? Odpověď mě jednak potvrdila to, co jsem už věděl, jednak mě nasměrovala na nové a vlastní první životopisné informace. Podstatná byla hlavně krátká zpráva z deníku Reichpost z neděle 31. ledna 1926. Na straně 5 přinesl zprávu o úmrtí Gustava v sobotu 30. května ve věku 56 let. Stránka vídeňské hřbitovní správy tyto informace potvrdila, i když se datum úmrtí lišilo o několik dnů. Znal jsem tedy datum smrti, ale zjištění o propojení Gustava a ovčáků z Konopiště jsem se nepřiblížil ani o jeden krok.

Správným směr mi ukázala až zkratka před World Vital Records. Dostal jsem se k informacím, které mě nasměrovaly správným směrem. Gustav se narodil 20. října 1870 v 17. vídeňském obvodě ve Weinhausstrasse č. 2. Jeho rodiči byli Johann Schneiberg, L. Assistant der k. k. Landeshauptcasse Rath, tedy asistent rady zemské pokladny, jinak katolický syn Johanna Schneiberga někdejšího punčocháře a Terezie Lutzové. Gustavova matka byla Terezie katolická dcera Antona Pachmayera k. k. dvorního myslivce a Josefy Loosové.

křestní zápis Gustava Schneiberga

Johann Schneiberg, Gustavův otec, se narodil 28. března 1834 v hornorakouském městě Urfahr, dnes součástí Lince. Jeho rodiči byli uvedeni Johan Schneiberg punčochář a Terezie Lutzová.

Johan Scheiberg (Gustavův děd) se ženil s Terezií Lutzovou v říjnu 1829 a právě jeho svatba mě přenesla z Horních Rakous do Čech. Johan byl uveden jako syn Franz Schneiberga a Anny Sychrové, a zásadní byla identifikace, že Jan byl z obce Lety, fara Dobřejovice v Berounském kraji v Čechách. (Kdyby jen všechny zápisy byly tak detailní a přesné.)

oddací zápis Johana Schneiberga, Gustavova děda

Matrika s narozením Jana (Johana) ještě není digitalizována, ale našel jsem alespoň křest jeho sestry Anny, který potvrzuje identitu rodičů. A co víc našel jsem hlavně zápis o sňatku jeho rodičů.

Dne 26. července 1797 se ženil František Šnajberk a Anna, vdova po Matějovi Maršálkovi, sousedovi z Letů. A zase byl František velmi podrobně identifikován. Kromě věku, náboženství a stavu (28 let, katolík, svobodný) byli zaneseni i jeho rodiče: Jan Šnajberk, mistr polní z Konopiště, a matky Anna, rozená Kouhoutová. Takže I Gustav byl beze sporu napojen na velký klan polních mistrů z Benešovska. 

Kdo je ale František Šnajberk?

V roce 1797 osmadvacetiletý František by se tedy měl narodit někdy kolem roku 1769, a to rodičům Janovi a Anně. Bohužel není úplně zřejmé, zda údaj z Konopiště se vztahuje ke Františkovi nebo jeho otci Janovi, a vůbec, zda Konopiště odkazuje na obec nebo na celé panství.

V Konopišti vesnici se narodil jenom jeden František rodičům Janovi a Anně, a to v roce 1766. Jenže ten po necelých dvou týdnech zemřel.

Na panství Konopiště se pak narodili dva takoví Františci, kteří měli rodiče Jana a Annu. V prosinci 1769 se v Požárech narodil František Šnajberk Janovi a Anně Šnajberkovým. A pak tu byl další možný kandidát splňující daná kritéria narozený stejnojmenným rodičům ve Vysoké Lhotě v lednu 1768. 

Máme tedy dva kandidáty, kteří odpovídají věkem a jejichž rodiče mají shodná jména. Mohlo jít ale o jednu rodinu? Podle všeho ne, protože lhotskému páru se narodilo další dítě v roce 1770, což by znamenalo, že by se museli prakticky stěhovat každý rok (ze Lhoty do Požárů a zpět) a navíc mezi narozením Jana v roce 1769 v Požárech a toho druhé dítěte ve Vysoké Lhotě uplynulo jenom 7 měsíců.

Přitom v případě toho požárského páru Jana a Anny by mohlo jít o manželství druhé manželky mého pra(-)děda Jiřího a jejího druhého manžela Jana. 

Další propojení Gustav Schneiberka a jeho předků Šnajberků tak zůstává zatím jedním z tajemství, které se (zatím) nepodařilo vykroutit z rukou Šnajberkových. Klíčem bude nalezení svatby Františka Šnajberka a Anny Kohoutové. Snad mi někdy bude přát štěstí.