sobota 12. listopadu 2016

Šnajberkovi: rodopisná anabáze díl IV.

Na stole leželi Martinové a Jiříkové na úhledných hromádkách roztříděni podle rodin. Ale s jídlem roste chuť. Už mi nestačilo, že “můj” Jiří skutečně existoval, že jsem věděl, který Martin je ten můj, a dokonce, kdy se narodil. To, po čem jsem několik let pátral, mi bylo málo. I když už jsem vlastně nemusel, procházel jsem další matriky.
A jako bych se vezl na vítězné vlně. Našel jsem svatbu mého Jiřího s Kateřinou Bezouškovou, přesně ve správné dobře před narozením jejich prvního dítěte. Jako Jiřího otec byl v matrice uveden Matěj. A byl to zase stejný příběh pořád dokola; Matějů bylo několik, stačilo si jen vybrat. 
Měl jsem na výběr dvojici Matěje a Kateřinu, Matěje a Alžbětu a v úvahu možná přicházela dvojice Matěj a Voršila. Teď už to byla spíš pocitová záležitost. Matěje s Voršilou jsem vyloučil, protože jejich první dítě jsem našel v matrikách až v roce 1724 a poslední v roce 1741. Stěží mohli mít v roce 1726 syna na ženění. Vlastně ze stejného důvodu jsem vyloučil, třebaže s menším přesvědčením, pár Matěje s Alžbětou. Těm se (mně) první známé dítě narodilo v roce 1715 a poslední v roce 1723. Naopak prvně jmenovaní Matěj s Kateřinou měli první doložitelné dítě už v roce 1705 a poslední se jim narodilo v roce 1717. Jejich děti vlastně patřili k první známým dětem na Benešovsku vůbec. V jejich prospěch mluvilo to ale hlavně to, že když se Matějův syn ženil, byl v matrice zapsán Jiří syn Matěje Šnajberka mistra polního z ovčína ondřejovského. A právě v Ondřejovicích se narodily čtyři z pěti nalezených dětí. A v roce 1723 se také z Ondřejovicích ženil další Matějův syn, Matěj.

Manželství s dispensem

Ještě víc mě ale zajímal zápis svatby Anny Šnajberkové, vdovy po "mém” Jiří. Jiří zemřel v červenci 1754. V prosinci téhož roku se jeho vdova vdala za Jan Šnajberka, syna Jiřího Šnajberka z Pomněnic! Ejhle, tak tady se mi prostřednictvím Anny propojily rodiny obou Jiříků. A to nebylo všechno; kromě toho, že byli ohlášeni jednou za třikrát, byl u jejich zápisu poznamenán ještě papežský dispenz. Dispenzováni byli z překážky 2 et 3 gradu affinitatis, tedy 2 a 3 stupně švagrovství.




V té době jsem už byl poučen o tom, co vlastně švagrovství znamená, i jak se počítají stupně. Nešlo ani tak o Annu, ale o vztah prvního jejího manžela - mého Jiřího - k Aninně druhému manželovi. Jako nejpravděpodobnější se vzhledem ke stejnému příjmení Šnajberk zdá, že by měli být propojeni v mužské linii. Mohlo by to vypadat takto.


V první případě by se jednalo o třetí stupeň příbuzenství (švagrovstí) smíšený s druhým stupněm. Druhou alternativu uvádím jako možnost spíše teoretickou; namísto jednoho společného předka by tam byli dva na sobě nezávislí předkové. Navíc ta druhá alternativa, kdy se žení a vdávají bratranci a sestřenice by patrně dispenzován nebyl. Pracoval jsem proto spíše s možností první. Když jsem do grafu dosadil známá jména, vypadalo to takto:



V prvním případě (alt. A) stojí na vrcholu neznámý Šnajberk, společný předek všech uvedených osob. Ve druhém případě (alt. B) jsem na vrcholek jako společného předka postavil toho stoletého Jana Šnajberka. Pak by ale mezi ním a Matějem musela být ještě jedna osoba (generace). Rozhodnout se mezi oběma možnostmi je těžké, spíše nemožné.
Jediné, co mohlo trochu napovědět, byly roky narození dopočtené podle údajů v matrice zemřelých. Zatímco u linie Jan - Jiří - Jan, byly i celkem uvěřitelné a vzájemně kompatibilní, u linie Matěj - Jiří jsem o Matějovi nevěděl nic. Našel jsem jen úmrtí jednoho Matěje - v roce 1753 v Žabovřeskách - s věkem 65 let. Narodit by se tedy mohl někdy kolem roku 1688. Ale velký otazník byl hlavně nad tím, zda ke mě patří nebo ne. Pokud by to byl “můj” Matěj, pak by asi o 30 let mladším bratrem Jiřího (toho později stoletého kmeta) v alternativě A; málo pravděpodobné, ale ne nemožné. V alternativě B zase bylo ještě obtížnější, až nemožné “nacpat” mezi Matěje a Jana další generaci. Takže tenhle Matěj do rodokmenu asi nepatří.Nakonec jsem toho nechal. Za hodně pravděpodobnou stále považuji alternativu A, ale dokud se neobjeví další informace o Matějovi nebo o pra-Šnajberkovi, dál se prostě nedostanu.

Když nemůžu mít stoletého, vezmu si probodnutého

zdroj: wikimedia.org
Přiznávám, že mě mrzelo, když jsem stoletého Jana nemohl přidat mezi své přímé předky, byť jsem se přece jenom k propojení na něj propracoval. Zajímal jsem se proto alespoň o toho Pavla, kterého probodl husar, protože v kapitole o rodině Šnajberkových by se to dobře vyjímalo. Nebylo by možné jej spojit s mým Jiřím a přivlastnit si i jeho příběh?
V třídění Šnajberků jsem už měl praxi. Pavlova vdova se jmenovala Kateřina; provdala se v listopadu 1742, necelý rok po tragické smrti manžela.
Měl jsem zaznamenány dva sňatky Pavla a Kateřiny.
  • Pomněnice: v roce 1722 se žení Pavel Šnajberk s Kateřinou Kůrkovou
  • Ondřejovice: v roce 1729 se žení Pavel Šnajberk s Kateřinou Bulíkovou (za svědka šla Anna Šnajberková z Ondřejovic)
Bohužel ani u jednoho nebyl uveden otec ženicha. 

Ondřejovický Pavel
Připomínám, že v roce 1726 se z Ondřejovic ženil “můj” Jiří Šnajberk a v roce 1723 se z Ondřejovic ženil další syn Matěje téhož jména. Pavel Šnajberk žijící v Ondřejovících tedy byl synem “mého” Matěje a narodil se v roce 1705. Jeho sestra Anna (*1709 už v Ondřejovicích) byla tou Annou, která byla družičkou na jeho svatbě.

Pomněnický Pavel
Jeho ztotožnění je obtížné. V roce 1726 šel za svědka Bartoleměj Šnajberk z Pomněnic, syn Jana Šnajberka. V době kolem roku 1722 v Pomněnicích pracoval i ten druhý Jiří Šnajberk s manželkou Ludmilou (připomínám, že také syn Jana Šnajberka). Tak s mnohem menší jistotou jsem k němu přiřazoval otce Jana (toho vzpomínaného stoletého heretika).

Otec byl ovšem podstatný jenom tehdy, když se mi podaří roztřídit oba Pavly tak, abych zjistil, který v roce 1741 padl rukou husara? V takových situacích mi vždy pomohli kmotři a svědci křtů. Z tabulky jsem si vygeneroval přehled všech dětí narozených Pavlovi a Kateřině a vypisoval jsem k nim kmotry. Jak jsem předpokládal - s jedinou výjimkou - se daly odlišit dva samostatné okruhy osob. Jenom u prvního dítěte, které se narodilo už v srpnu 1722, se jednalo buď o další neznámou dvojici, která se později nikde neobjevila, nebo byla nekonzistence svědků způsobená tím, že se dítě narodila dva měsíce po svatbě. Kdy bylo těžké najít svědky na novém působišti.




Nicméně všechno do sebe zase jednou zapadalo.
  • Existovaly skutečně dva páry Pavel a Kateřina (v letech 1734 a 1737 se narodilo dítě oběma z nich).
  • Paradoxně Pavel Šnajberk, kterému se narodili děti v Ondřejovicích 1732 a 1734, byl ten druhý pomněnický Pavel, protože měl děti ještě před rokem 1729 (a svatbou druhého Pavla).
  • V Myslíči se rodí děti Pavlovi od roku 1733, což odpovídá svatbě v roce 1729. Dalo by se čekat, že první dítě se narodí dřív než čtyři roky po svatbě, ale žádné takové jsem nenašel; mohlo se narodit mrtvé nebo mohlo dojít k potratu.
Každým pádem nebožák Pavel Šnajberk z Myslíče byl ten z páru oddaného v roce 1729 a jeho otcem byl Matěj Šnajberk a “můj” Jiří byl jeho bratr.

Se Šnajberkovými jsem strávil hodně času. Během těch uplynulých sedmi let, kdy jsem se k nim pravidelně vracel, my připravovali spíše bolení hlavy, návaly vzteku a zklamání. Ale nikdy jsem si nepoložil otázku, proč to vlastně dělám, jestli to mám zapotřebí. Nikdy mi nic takového nepřišlo ani na mysli. Teprve teď, když “už je po všem” a začal jsem si pro sebe sepisovat historii toho neskutečně dlouhého hledání, mě napadla tahle otázka. Nemám vlastně ani zapotřebí na ní odpovídat, protože všechna zklamání se mi nakonec bohatě vrátila v radosti z objevů a poznání. Ale za sebe, a snad i za ostatní rodopisce, bych na případnou otázku nezasvěcenců, proč vlastně tolik hledám předky, odpověděl parafrází George Herberta Leigha Malloryho. “Protože tu jsou!”

Žádné komentáře:

Okomentovat