sobota 17. prosince 2016

Sešli se mračskej, poměnickej a konopištskej aneb Saframente, co by řekl, nic

Z mých předchozích postů musí být zřejmé, že jsem si zamilovat Toleranční přihlášky z Berounského kraje. A to nejenom proto, že možná obsahují podrobné výpovědi mých předků nebo alespoň jejich příbuzných. Jenom samotné výpovědi přihlašujících se evangelíků jsou natolik silné, že se vyplatí je číst.
Vedle nich ale podrobně zachycují i podrobné protokoly o údajné nedovolené agitaci. Jedné z nich se měli dopustit František Šnajberk, šafář z Pomněnic, Matěj Skrčený, polní mistr z Týnce nad Sázavou, Václav Šnajberk, ovčák z Mrače, a Jiří Skrčený, ovčák z Konopiště. Tato čtveřice měla přemlouvat Václava Balíka, mistra polního z Benic, aby spolu s nimi přestoupil k helvétské víře, aby se "dal zapsat k jejich víře". Václav Balík nejen, že nepřestoupil, ale patrně čtveřici rádobyagitátorů udal. Následovaly pak výslechy této čtveřice a jejich konfrontace s Václavem Balíkem, plné obviňování a popírání. To všechno bylo zachyceno v protokolech a jenom rozněcovalo mojí zvědavost. 
Potom, co jsem si udělal jasno v hlavních otázkách, kdo je můj předek, našel Jiřího i jeho otce, bylo jenom logické, že jsem se vrátil k tolerančním přihláškám. Chtěl jsem zmapovat všechny Šnajberky, kteří se v roce 1782 přihlásili k reformované církvi, a také zjistit, jak jsou propojeni s mojí rodinou.

sobota 12. listopadu 2016

Šnajberkovi: rodopisná anabáze díl IV.

Na stole leželi Martinové a Jiříkové na úhledných hromádkách roztříděni podle rodin. Ale s jídlem roste chuť. Už mi nestačilo, že “můj” Jiří skutečně existoval, že jsem věděl, který Martin je ten můj, a dokonce, kdy se narodil. To, po čem jsem několik let pátral, mi bylo málo. I když už jsem vlastně nemusel, procházel jsem další matriky.

středa 26. října 2016

Šnajberkovi: rodopisná anabáze díl III.

Připadal jsem si jako v rodopisné verzi Cimrmanova externismu. Informace o Šnajberkových je tam, kde se domníváme, že není, a není tam, kde se domníváme, že je. Celý rok 2015 jsem nechtěl pohlédnout pravdě do tváře, ale s příchodem dalšího roku nezbylo než se pustit do toto, čemu jsem se chtěl od samého počátku vyhnout - projít všechny matriky, kde by se snad mohli Šnajberkovi vyskytovat. Nazrál čas použít místo mozku genealogické svaly.

sobota 8. října 2016

Šnajberkovi: rodopisná anabáze díl II.

Vlastně už ani nevím, proč jsem si tehdy od návštěvy SOA Praha a dohledání Martinova sňatku sliboval něco víc, než jméno Martinova otce a případně jeho bydliště. Víc se přece v obvyklých zápisech o sňatcích najít nedá. Snad mě v tu dobu mrzelo hlavně to, že jsem jej nedokázal propojit s žádným Šnajberkem z Tolerančních přihlášek. Nezbylo než se pustit po stopách Jiřího.

sobota 17. září 2016

Šnajberkovi: rodopisná anabáze díl I.

Se Šnajberkovými jsem prvně seznámil v roce 2009. Protože dědeček byl učitelem, musel za protektorátu doložit, že mezi jeho předky nebyli Židé. Díky všem křestním listům, které si tehdy musel obstarat, jsem se dostal snadno do poloviny 19. století, přesněji do roku 1858. Křestní list dosvědčoval, že rodičům Martinovi Šnajberkovi a Marii se v Měchnově narodil syn Vincenc a byl pokřtěn v evangelickém kostele v Soběhrdech pastorem Jurenem. 
Další kroky jsem mohl dělat v závislosti na tom, jak SOA Praha postupně zveřejňoval "své" matriky, tehdy ještě na stránkách actapublica. Od Martina, gruntovníka v Měchnově, jsem se postupně dostal k jeho otci Josefovi Šnajberkovi. A zápis o sňatku Josefa Šnajberka se svobodnickou dcerou Lidmilou Mudrochovou z roku 1797 uváděl jméno jeho otce Martina Šnajberka. To bylo v roce 2011. A tehdy začaly těžkosti. Do té doby to bylo vlastně jednoduché bádání závislé jenom na tom, jak rychle SOA digitalizoval matriky.

sobota 4. června 2016

Aniž rozuměl šepotu větru, jenž po drsném listě ho hladil a o veliké budoucnosti píseň mu hudl

Z titulku dnešního postu by asi jen největší znalec české historické literatury přírodovědné poznal, že bude o bramborech. Dnešní oběd mně totiž připomněl starou myšlenku, kdy moji předkové ochutnali brambory.

neděle 1. května 2016

Aby mezi syny mými a dcerami žádný roztržitosti, hadrunku a nevolí nebylo

Kombinace dědictví, dětí z prvního a dětí z druhého manželství často nevede k pěkným koncům. A když se k nim přidá ještě mladá vdova, je zaděláno na problém. Na to ale pra(-)děd Mikuláš Vlasák nemyslel, když se ve svých 55 let znovu ženil. 
První manželka Dorota mu zemřela v březnu 1698. Nejmladšímu dítěti, synovi Janovi, táhlo na sedmý rok, takže Mikuláš, jinak svobodník z malé vísky Dubu a povoláním švec, chtě nechtě musel hledat novou hospodyni a manželku. Druhou jeho manželkou se stala jistá Salomena, jejíž jméno a původ mi zůstává zatím utajen. Není známo, kde a kdy se s ní Mikuláš oženil. Jisto ale je, že v dubnu roku 1700 na svět přišel další Mikulášův syn, pokřtěný jménem Jiří. V tu chvíli asi muselo být pra(-)dědečkovi jasné, že bude v zájmu všech sepsat pořádnou závěť, aby se jeho děti nehádaly, nebo alespoň se nehádaly tolik. Asi i cítil, že mu mnoho času nezbývá.

neděle 20. března 2016

Kdyby byl Sherlock Holmes genealogem

Procházel jsem další skříň se různými papíry a mimo jiné na mě vypadl tlustý sešit z doby, kdy jsem měl v úmyslu sestavit první, podrobnou, dechberoucí a českou encyklopedii Sherlocka Holmese. protože můj zájem pohltilo něco jiného, snad úmysl sestavit první, podrobnou a dechberoucí encyklopedii Rychlých šípů na světě, a protože jsem takovou podrobnou knihu koupil v jazyce anglickém, Když jsem tím sešit zaplněným všemi postavami holmesovských povídek a román, poznámkami o životě velkého detektiva a jeho citáty, přišlo mi to trochu líto, a proto jsem alespoň vybral některého jeho myšlenky, které se hodí i pro dnešní rodopisce. Představme si tedy, co by bylo, kdyby byl Sherlock Holmes byl největším rodopiscem ...
Čtení, čtení, čtení. Jediný způsob, jak zvládnout kurent.

úterý 16. února 2016

Soupis svobodníků v kouřimském kraji (1626)

Dnes maličkost pro ty, kdo mají mezi předky svobodníky z kouřimského kraje. Pro své potřeby jsem si přepsal krátký seznam svobodníků z roku 1626 dochovaný ve fondu Stará manipulace. Pokud budete mít štěstí, pomůže vám zaplnit mezeru mezi daňovým soupisem z roku 1615 a berní rulou, a to v době, kdy jsou matriky spíš ještě výjimkou a zápisy ve svobodnických knihách se ještě nestaly pravidlem.

neděle 24. ledna 2016

Přestupy, vystoupení a odpady

Z dob, kdy jsem se se stejným zápalem jako genealogii věnoval i filatelii, jsem nedávno vyhrabal tento úřední dokument. Dávám ho pro lepší představu toho, jak probíhala změna konfese nebo vystoupení z církví. 

Zpátky k blogu!

Během posledních měsíců loňského roku jsem blog trochu zanedbával, ač na návštěvnosti stránek to znát nebylo. Tak nějak samospádem zůstala návštěvnost na stejné úrovni - od září 2015 sem zamířilo zhruba 500 uživatelů, kteří si otevřeli kolem 2 000 stránek. Všem proto děkuji za přízeň (zvláště když zmíněný "samospád" celkem svižně směřuje k metě 15 000 zobrazení celkem).
Důvodem mojí absence nebyla lenost, jak by jindy znělo prosté vysvětlení. Koncem loňského roku jsem se bavil sepisování krátké "biografie" o prastrýci Fialovi, který byl i tady několikrát zmíněn; původně práce plánovaná na 14 dní protáhla se na čtyři měsíce (a i tak v ní zůstalo dost překlepů).




Nyní je vše hotovo a doufám, že se mi sem podaří v dohledné době napsat již dlouho plánované posty. Mělo by to být něco o zvířatkách, vrátit se chci k již otevřenému tématu dispenzů a překážkám příbuzenství a švagrovství. Letos jsem se také ponořil do pro mě zcela nové oblasti svobodnické genealogie, která kromě nových zkušeností přináší i nové podněty a nápady. Takže pořád je o čem psát.