Genealogická matematika aneb sexagesimální soustava na prstech

K sepsání tohoto postu mě inspirovala, jak jinak, gruntovní kniha. Pra(-)dědeček byl v roce 1750 povinen nahradit nějaké dlužné odvody do kontribučenské sýpky a v gruntovní knize byly použity značky pro míry, jejichž význam mi nebyl zřejmý. U všech druhů obilí bylo uvedeno, kolik měl do sýpky odvést, pak jednotková cena ve zlatých a nakonec dlužná částka. Podstat byla jasná, ale vadilo mě, že jsem nebyl schopný jednotky a jejich zkratky identifikovat. 

Rodopisci, pište!

Snad každý kdo u rodopisu vydrží delší dobu, začne mít nutkání svěřit se o podělit se vším, co během svého bádání zjistil. Po chvíli pak má dost zdvořilých "Hm, to je zajímavé" od lidí v okolí  a začne přemýšlet o tom, že se raději svěří papíru a že by nejraději připravili nějaké souvislé pojednání, které by šlo dál za prostá data narození a úmrtí. Někteří pak zasněně mluví o rodové kronice a vidí v ní takový hodně vzdálený cíl, ke kterému snad někdy dospějí a bude vyvrcholení jejich rodopisného snažení. A to je právě chyba,

Vojenská mapování

Rodopisci mají rádi mapy, o tom není sporu. Často a rádi si prohlížejí mapy ze třech vojenských mapování, které mají navíc k dispozici online. Jsou staré, barevné a hezké a není nadto najít si, jak vypadala vesnice předků a její okolí v 18. a 19. století. Vojenské mapování nabízí ale ještě jednu další a hodně zajímavou informaci, kterou ale hodně lidí ke své škodě opomíjí. V poslední době jsem na to upozornil několik lidí a nikdo z nich si toho dosud nevšiml. I když není hlavním cílem tohoto blogu dávat návody a tipy na hledání, v tomto případě je jediným cílem postu upozornit, že z map si můžete odnést víc. Stačí se podívat na okraj.

Hardcore genealogie

Při psaní jiného článku pro tento blog mě napadl výraz hardcore genealogie. Zkusmo jsem si ho zadal do vyhledávače a vida, někdo už ho přede mnou použil, i když výsledků bylo jen pár. Tento anglicky psaný post mě potom inspiroval k následujícímu seznamu, který ušetří práci s vysvětlováním toho, co si pod tím pojmem představuji. Hardcore rodopiscem můžete být,

Ó, kdož vysloví to naříkání a u smělých proklínání!

Ve středu 5. ledna 1814 můj oblíbený předek Matěj Čermák z Činěvse, ponievadž pak nyní muž se staroby a již přese 2 leta tak s nemocí obklíčený jest, že on ze světnice vyjít, tím méně tomuto hospodařství zadost ucžiniti v stavu není, obzvlaštně když jej také pod ohně roku 810 potkal, tehdy sebe nucený vidí ještie za svého životí mezi svými dítkami narovnání, by po jeho smrti mezi nima nevůle nepovstají, učinil, pročež ještě při dobrém rozumu a paměti toto narovnání činí.

Gruntovní knihy: Smrt přijde draho

Dnes jedna maličkost z gruntovní knihy panství Poděbradského. Pra(-)dědeček Jan Baštecký z Bobnic se v rámci vypořádání podílů se svými sourozenci vypořádat i se svým bratrem Václavem. Nechal ho vyučit se krejčím, platil jeho za vyučení, poplatky do cechovní pokladny, poplatky za přijetí za tovaryše a vše další. A protože byl Václav asi povedené kvítko, musel jej vyplatit také ze zámeckého arestu. Václav se asi nikdy řemeslu nevěnoval, neoženil se a místo, aby začal sekat latinu, zemřel. Neboli, jak tehdy písař psával, prostředkem smrti se z tohoto světa odebral. A bylo zase na pradědovi Janovi, aby zaplatil jeho pohřeb.

Velká válka: Rekvizice zvonů

Další z dochovaných oběžníků, které se dají najít ve fondech farností. Tento se týká rekvizice zvonů za první světové války. 

Rakouské válečné úsilí bylo omezováno nedostatkem barevných kovů. Proto se už v druhém válečném roce začala připravovat rekvizice zvonů, jejíž první kolo proběhlo v roce 1916. Přípravnou fázi přitom dokládá tento dokument:

Gruntovní knihy: Prodej gruntovních peněz

Při čtení nejstarších gruntovních knih panství Libčeves jsem v zápisu o mých předcích narazil na zajímavou transakci, se kterou jsem se dosud nesetkal. Šlo o prodej gruntovních peněz, které z běžné pozemkové transakce udělalo zajímavou investiční příležitost pro třetí stranu.

Velká válka: Kterak obyvatelstvo se má živiti za války

Ve fondu jednoho farního úřadu jsem našel založený tento oběžník z roku 1915, kterým c. k. ministerstvo vnitra chtělo působit na veřejnost. Válka v té době trvala už půl roku, válečné úspěchy v nedohlednu a v zázemí začínali pociťovat první dopady blokády. Do válečného úsilí měli být zapojeni všichni.

Gruntovní knihy: Co rozumět, když čtete …?

O užitečnosti gruntovních knih v genealogii nepochybuje nikdo. Mohou nahradit matriky, přinést informace o majetkových poměrech i každodenním životě předků. Jsou přitom i další výzvou, kterou může rodopisec zdolat. A nejde jenom o přečtení mnohem delšího textu než v matrikách. Jiná je délka textu, jiná je jeho struktura a komplexnost i informace jsou obsáhlejší. Používají se nejrůznější zkratky. Dalším klackem, který nám hází pod nohy čas, je jazyk. Po 200 i 300 letech, které od mnohých zápisů utekly, jsou četná slova pro nás neznámá, píší se jinak nebo se vůbec nepoužívají. To, co pro současníka byla jasné a srozumitelné, nám  dnes způsobuje bolest mezi ušima. 

Nedávno jsem procházel gruntovní knihy z panství Poděbradského, konkrétně pro obec Činěves, kde žili moji Čermákovi. Níže jsou některé výrazy, které mě potrápily. Snad někomu ušetří práci.

„Osvícené“ patenty potřetí: K čemu truhla, když stačí pytel

Při procházení rozsáhlých sbírek nařízení, patentů a dekretů z doby Marie Terezie a Josefa II. není možné nenarazit na předpisy o posledních věcech člověka. Nejenom habsburští panovníci si začali uvědomovat dopad hřbitovů na veřejné zdraví. Stačí připomenout pařížský Hřbitov Neviňátek, který připravil o život několik lidí. Ale pro osvíceného panovníka není nic, co by se nedalo změnit.

"Osvícené" patenty podruhé: Jméno! Ale jaké ...

Tak Marie nebo Josef? Ne, nejde o otázku nastávajících rodičů, ani váhání genealoga nad nejčastějším jménem v rodokmenu. Mířím tím na popularizační články o genealogii nebo obecně o jménech, které střídavě přicházejí s tvrzením, že příjmení u nás zavedla Marie Terezie, anebo že to byl její syn Josef II. I když našim osvícenským panovníkům nemůžeme upřít invenci – o tom konečně bude ještě řeč – publicistická zkratka, jak se dá tušit, je zavádějící. Každý kdo otevřel matriku třeba z první poloviny 18. století, viděl těch příjmení nespočet. Pisatelé přebírající závěry jeden od druhého nás přitom vesměs chtějí informovat o tom, kdo, spíše než že by příjmení zavedl, stanovil pravidla pro jejich používání. A tady to začíná být zajímavé.

Vavák o soupisu duší

Když jsem připravil první post o osvícenských patentech o číslování domů a soupisů duší, málem jsem zapomněl na svého oblíbence Vaváka. Protože začal svoje Paměti psát právě v roce 1770, mohl zachytit i probíhající soupis obyvatel a číslování domů. Abych jej opět trochu zpopularizoval, přináším zápisky očitého svědka těchto zajímavých událostí.

"Osvícené" patenty poprvé: Očíslujme to!

Rodopis přivádí člověka k informacím z mnoha dalších oborů, tedy alespoň pokud nechce zůstat jenom u strohých dat a údajů. Za dobu, kdy se věnuji rodinné historii, jsem se přivzdělal mimo jiné v metrologii, religionistice, statistice, numismatice, epidemiologii a dalších oborech, o historii ani nemluvě. A nevyhneme se přitom ani právu a právním normám. Tak jsem se nedávno od některých výrazů z gruntovních knih dostal i předpisům vydaným v době osvícenské, které se našich předků přímo dotýkaly a na rozdíl od jiných norem jejich život skutečně ovlivnily. A nejsou to jenom notoricky známé patenty toleranční nebo robotní. Proto bych rád tento i několik následujících postů věnoval několika patentům Marie Terezie a jejího syna Josefa II.

Snad kvůli téměř 250 letům, které od jejich vydání uplynuly, jsou informace dostupné na internetu stručné, často se liší v datech a velmi často je zřejmé, že se jedná o opakování jedné a té samé informace bez ověření ve zdroji samotném. Abych se vyhnul takovému nekritickému opakování, vyhledal jsem původní prameny a udělat si sám představu o tom, proč a jak se věci děly.

V chronologickém pořádku je první na řadě očíslování domů v roce 1770. Asi nejsme sám, kdo očíslování domů oceňuje, protože dnes nám hodně usnadňuje bádání.

Jak se uživit? Třeba v těch Zlonicích?

Když jsem přepisoval seznam všech sousedů městyse Zlonice, znovu mě napadlo, jak se proboha mohli ti sousedé ve Zlonicích uživit! Zatím jsem se pohyboval ve vodách venkovské genealogie, kde byla otázka obživy jasná. Sedlák žil z toho, co zasel, vypěstoval  a sklidil, nebo ze zvířat, která choval. Platilo čím víc polí, tím víc obživy a větší jistota. Doteď jsem žil v představě vytvořené ještě na hodinách dějepisu základní školy, že měšťané se měli mnohem lépe než venkovánci. Ale ve městech to muselo být jiné. Vezměme třeba ty Zlonice.

Ach ta jména po chalupě

V kasejovické matrice narozených nebo spíše v indexu pro matriky narozených z období 1733 až 1874 jsem našel hezké poznamenání sestavovatele indexu, které dokazuje, že jména po chalupě netrápila jenom dnešní rodopisce, ale už lidi v 18. století. Tehdy ale z jiných důvodů.

Poniewacž w matrikách nalezl jsem, že niektere ditky swe pržimiení ne podle otcze ale podle gruntu neb pržezdívky poznamenana mají, protož dle nalezku takoweho takowé dítky i do te littery podle gruntu neb pržezdívky, i také do one littery podle pržímení wlastního /:jak dalecze jsem powiedom byl :/ je wtahl, ku pržíkladu: jsou w Pržedmirži narození Cžerwenkowi, a w matrikách psani jsou Palecžkowi. Ti a takowe w lit Č a P musejí se hledati a kdyby nikde podle sweho wlastního pržimiení nalezen nebyl, tehdy podle gruntowního jména od starodawna hledan býti musí w tej literže jak grunt se jmenowal.

Tehdejší zapisovatel se musel vypořádat s tím, kam v indexu zapsat děti, zvláště když věděl, že jde o jméno podle gruntu. Podle svého nejlepšího vědomí a vědomostí zapisoval uváděl děti pod obě písmena, což bylo pro jeho potřeby účelné a postačující, ale dnes to v některých případech spolehlivost indexu může snižovat. Zda si i sám zpracovatel byl jistý svým postupem, je sporné; svoji poznámku totiž "schoval" vzadu v matrice za zápisy nemanželských dětí a zápisy dětí bez uvedeného příjmení. Jeho pokračovatel pak navíc na další straně pokračoval zápisy písmene "S". Tam se poznámka najde jen náhodou.

Kniha městyse Zlonic pro zapsání všech panů sousedů v temž místě se nacházejících

Při zpracování historie rodiny Frostů ve Zlonicích jsem v fondu obce Zlonice (SOkA Kladno) našel i několikastránkový dokument s titulem

Kniha miestis Zlonic prozapsání všech panů sousedů v temž mistie se nachazejicí, založena leta panie 1794

Na třech stranách písař sepsal jména celkem 75 sousedů s jejich profesí.