Prokletí gruntu trojanovského

Další  ze starších článků: Díky zálibě čížkovského pana faráře Vorla v zapisování všech možných detailů do matriky zemřelých, které se jen trochu vymykaly běžnému chodu událostí a které ve své době dozajista rozněcovaly představivost a smysl pro senzaci všech osob osadních do Čížkova, se nám dochovaly i zápisy týkající se přímých předků.

Zarážející na nich je jejich podobnost. Při zběžném pročítání matrik bychom ji snad mohli pominout nebo zápisy považovat za roztomilou kuriozitu; vědomí vztahu mezi dotčenými osobami ale zápisům dodává znepokojující rozměr.

Výprava za Vavákem

Letos v létě se mi podařilo přemluvil rodinu, abychom z jednoho rodinného výletu udělali odbočku do Skramníků, kde jsem si chtěl prohlédnout hrob Františka Vaváka. Zatímco se děti unavovali na hřišti před kostel, prohlédl jsem si místní hřbitov a našel Vavákův hrob. To nebylo nic těžkého, protože sám Vávák o hrobu několikrát psal. Např. jej popisuje, když podává  zprávu o smrti syna Josefa. Pohřben jest dne 12. října, v sobotu na hřbitově škramnickém v místě napravo blíž dveří, kudy se z hřbitova do sakristie vchází, a sice v hrobě tom, v němžto moje matka Barbora Vaváková byla pohřbena r. 1763 17. října, potom můj otec r. 1772 6. února, po nich můj syn Prokop, 11 let starý, r. 1780 29. února A nyní syn Josef r. 1805 12. října, - a tuť i já odpočívati v těle žádám. Odpočinutí věčné dej mu, Pan, a světlo věčné světiž mu! Amen.