Jeden ze starších příspěvků, který jsem publikoval i jinde, ale pořád je to o jedné z mých nejoblíbenějších rodopisných náhod.
Jak se postupně doplňují další podrobnosti o rodinách našich předků, vyplouvají na povrch i zajímavé souvislosti. Jednou z nich je i společná manželka mezi více předky, což je i tento případ. Nechci samozřejmě ani naznačit, že by v nějakém zapadlém ovčíně na lnářském panství kvetlo mnohomužství, ale prozaičtější situaci, kdy se vdova po smrti manžela znovu provdala.
Zatímco ztráta předků už zpravidla nikoho nepřekvapí a dá se s velkou pravděpodobností čekat v každé rodinné historii, situace, kdy se dva rody spojí jaksi zprostředkovaně prostřednictví manželství, jsou asi mnohem méně časté. Navíc charakter historické náhody tato spojení získají až během další let nebo spíše desetiletí, kdy se v dalších generacích rody konečně (a často náhodou) spojí. A právě až toto spojení v dalších generací dává sňatku, který je jinak současníky a vlastně i účastníky nahlížen jako něco zcela běžného a nevymykající se zvyklostem, punc zvláštnosti a mimořádnosti. Platí to ostatně i pro jejich objevení. Zatímco první část skládanky jsem měl k dispozici již prakticky na samém začátku svého bádání, teprve po více než roce se další předek vynořil z matrik a při tom jsem zjistil, že už vlastně v rodokmenech zanesený je; ale jen jako nebožtík, který musel zemřít, aby se jistá vdova mohla znovu vdát.
Pro takový sled událostí se musíme vypravit do první poloviny 18. století do bělčické farnosti. Ve třicátých letech v oujezdském ovčíně (jde o Újezdec u Bělčic) působil jako polní mistr, tedy vrchní pastevec odpovědný za veškerý dobytek, prapraprapraprapradědeček (tedy předek v 8. generaci) Jiří Zouplna. Bylo to jeho druhé působiště potom, co většinu svého profesního života strávil přímo ve Lnářích. Samozřejmě ho na nové působiště doprovodila manželka Anna s celou jejich rodinou. Dokonce se jim zde ještě narodily dvě dcery, Kateřina (1729) a Alžběta (1732). Ale rok po narození Alžběty Anna ve středu 22. července 1733 zemřela zaopatřena posledním pomazáním i eucharistií a pohřbena byla po dvou dnech na hřbitově v Bělčicích. Matrika udává její věk okolo 32 let. Jiří Zouplna, nyní vdovec s (nejméně) pěti dětmi, z nichž nejstaršímu bylo deset a půl roku pochopitelně rychle hledal někoho, kdo by jeho ženu nahradil a hlavně se postaral o děti.
Ve stejném roce v sousedních Bělčicích v domě u Hejtmánků žil krejčí Vavřinec Karlík. Ani on neměl souzen dlouhý život. Zemřel v pátek 17. dubna 1733 a pohřben byl o den později také v Bělčicích. Zůstala po něm vdova Marie Magdalena, která najednou také musela přemýšlet, jak se o sebe postarat (pravděpodobně byli bezdětní).
V takové situaci asi není potřeba moc představivosti, jak to všechno dopadlo. Jiřího Zouplnu a vdovu Marii Magdalenu Karlíkovou oddal kněz František Halík v kostele Apoštolů Petra a Pavla v Bělčích v úterý 20. října 1733. Od smrti manželky Anny uplynuly jen tři měsíce a od smrti nebožtíka Vavřince jen půl roku.
Nové manželství trvalo devět let, ale žádný potomek už z něj nevzešel. Jiří Zouplna zemřel ve středu 15. srpna 1742 ve věku 54 let. Pohřben byl o dva dny později také v Bělčicích. Marie Magdalena se znovu octla v situaci, kterou již dobře znala. V té době jí bylo kolem čtyřiceti, byla podruhé vdovou a znovu musela řešit, jak se v životě zaopatřit. A v tuto chvíli na scénu nám již dobře známý prapraprapraprapradědeček Martin Lehečka, tou dobou již šedesátiletý držitel selského gruntu v Závišíně. Ani v tomto případě vdova Zouplnová dlouho nečekala a po necelých třech měsících, v úterý 6. listopadu 1742, se za Martina Lehečku provdala.
Ani jejímu třetímu manželství pánbůh neráčil požehnat a manželství zůstalo bezdětné. Manželství navíc netrvalo dlouho a po roce a půl Marie v sobotu 11. dubna 1744 zemřela. A tentokrát to byl nyní již dvojnásobný vdovec Martin Lehečka, který se rozhodl poohlédnout po nové manželce. Jeho třetí vyvolenou byla třicetiletá Alžběta Moravová z Bělčic. Vzal si ji 2. června 1744, asi šest týdnů po smrti Marie, aby s ní zplodil ještě šest dětí a dožil s ní i konec svých dnů (nebo přesněji 87 let, 11 měsíců a 5 dní).
A tak se díky vdově Marii Magdaleně poprvé potkaly dva rody našich předků Zouplnů a Lehečků. K prvnímu (známému) přímému spojení obou rodů sňatkem došlo až o sto let později. V úterý 11. listopadu 1845 si ve Lnářích vzal Aloisius Benedikt Zouplna, pravnuk našeho Jiřího Zouplny, poctivou pannu Johanu Hájkovou, pravnučku Martina Lehečky. A na spojení rodů, které svedlo dohromady moje přímé předky jsme museli počkat ještě dalších 53 let a další dvě generace. Praprapravnučka Jiřího Zouplny Anna Vojáčková a Josef Pelák, praprapravnuk Martina Lehečky, se vzali v Čížkově 4. října 1898.
Žádné komentáře:
Okomentovat