Fiala, pátrání pokračuje

Totožnost Františka Fialy a jeho bratra Josefa je potvrzená beze všech pochybností, a to jsem nemusel ani čekat na ten článek z Rozprav Národního technického muzea. Ten jsem si sice už objednal, ale základní představu o životě Františka jsem získal z článku, který vyšel v novinách k jeho 75. narozeninám. Potvrzení již známého faktu úředním záznamem přinese sice až zápis o sňatku Františka s některou jeho dvou manželek (spíše jeho první sňatek s Františkou Kovařovicovou), ale už dnes jsem si stoprocentně jistý. Na záznam musím čekat až se objeví matriky oddaných pro sv. Mikuláše na Malé Straně.
Při hledání zpráv se osvědčil Kramerius a Pražské policejní přihlášky. A nakonec došlo i na ty pražské matriky, ale o tom jindy. V Krameriovi byly záznamy o svatbě s první manželkou Františkou a o její smrtí. O smrti druhé manželky se zachovala zpráva, stejně jako o smrti Josefa a nakonec i samotného Františka. Navíc po smrti Josefa dala rodina do několika novin oznámení - poděkování účastníkům, kde jménem pozůstalým děkuje matka Kateřina Fialová. Nejde o nikoho jiného než o Kateřinu Lehečkovou. Takže jsem získal další bod, kdy Kateřina ještě spolehlivě žila. Vedle těchto osobních zpráv se objevily ještě zmínky o profesním a spolkovém životě, jehož se František účastnil.
Takže syn Karla Fialy, šafáře na lnářském panství, se stal vrchním zemským radou. Byl zakládajícím členem technického muzea, kterému věnoval svoje sbírky. Bratr Josef se stal inspektorem rakouských státních drah. Jejich sestra přitom zůstala na někdejším lnářském panství a s manželem, a později se synem, hospodařila v Radošicích. Věřím, že rodina byla dál v kontatku, a že studium Karla, Františkova synovce, na pražské technice bylo i jeho zásluhou.
Tím se ovšem téma bratří Fialových nevyčerpává.

Fiala, vrchní zemský rada?

Shodou okolností jsem v pátek přes MyHeritage dostal odkaz na případnou shodu v rodokmenech. Byla jím dvoji bratrů, František a Josef Fialovi. Jméno matky sice neodpovídá ani náhodou, ale data narození a místo narození je přesné. Oba by měli být syny Karla Fialy, polního mistra a šafáře, toho času v Bezděkově. Je vyloučené, že by se v Bezděkově ve stejný den narodily dvě děti stejného jména, takže shoda je podle mě jistá.
Co je zajímavé, na stránkách byla i fotografie i společného náhrobku obou bratrů z, jak jsem později zjistil, vyšehradského hřbitova. Josef je na něm uveden jako inspektor společnosti Státní dráhy Rakouska-Uherska. A jeho bratr František jej trumfuje nejen tím, že byl inženýrem, ale i funkcí zemského vrchního stavebního rady, čestným členstvím Technického muzea a dalším.
Odpovídá i jméno manželky, které mám z nepotvrzených zdrojů. Jak to zatím vypadá, František Fiala byl uznávaným architektem. Dokonce o něm existuje článek ve Sborníku Rozpravy Národního technického muzea, který se pokusím sehnat a zjisti víc. Navíc mě překvapilo, co vše se dá na webu najít. Narazil jsem na stránky v angličtině, které obsahují seznam náhrobků na pražských hřbitovech, ke si zájemci mohou objednat, samozřejmě za úplatu, jejich fotografie. Pro mě je samozřejmě jednodušší si ta Vyšehrad zajet, ale pomohlo mi to přinejmenším v identifikaci hřbitova. Tak uvidíme, co ten článek.
Pokud by to všechno bylo pravda, znamenalo by to, že bratr praprababičky František byl "velké zvíře". Syn šafáře ze lnářského panství - Radošic, Bězděkova a dalších vesnic - vystudoval techniku a postupně se stal i zemským radou. Docela kariéra. V tomto světle dává mnohem větší smysl studium a působení Karla Peláka v Praze. Třeba si ho jeho strýc vzal pod svoje křídla.

Šnajberkovi

Pátrání po Šnajberkových není tak jednoduché, jak jsem se původně domníval. Zatím jenom vím, že otcem Josefa byl Martin Šnajberk z  "Mnechowa", tedy asi z Mněchova, a že byl "helvítem". Svůdná je edice tolerančních přihlášek pro berounský kraj, ve které se objevují hned čtyři rodiny Šnajberkových. Tito Šnajberkovi vystupovali aktivně po vyhlášení Tolerančního patentu a k novému vyznání se přihlásili mezi prvními. Dokonce byly natolik aktivní, že byly vyšetřování z nedovolené agitace. Na jednu stranu by bylo zajímavé mít mezi předky takové barvité osobnosti  a navíc k nim mít již zpracovaný archivní materiál; ale mínusem v případě Šnajberkových by bylo to, že šlo o polní mistry nebo šafáře. A takových stěhovavých povolání jsem si už dost užil na lnářsku a nemám chuť si to ani trochu zopakovat (když mě navíc ještě čekají další).
Na druhou stranu jistá naději plyne z toho, že za kmotry dětem Václava Mudrocha, chodila dvojice Martin a Anna Šnajberkovi. Martin je jednou uveden jako "ovčák z Brtnice", posléze, ale také jako "rolník z Brtnice" a také jako sedlák tamtéž. Navíc jistá Anna Šnajberková, vdova po Martinovi Šnajberkovi, zemřela v Měchnově č. 9, kde žila rodina Josefa Šnajberka a Ludmily. Na základě těchto údajů se to asi nedá tvrdit s jistotou, ale mohlo by jít o Josefovi rodiče.
Tak se asi nakonec těm polním mistrům nevyhnu, ach jo. Vypadá to, jako Fialovi v bleděmodrém. Tucty ovčáků se jménem Šnajberk a nulová možnost se v nich vyznat. Bude potřeba počkat, až se objeví matriční zápisy pro obec Brtnice a samozřejmě přijít na to, jak Šnajberkovi přišli k hospodářství tam i v Měchnově. Snad také pomohou toleranční přihlášky pro kouřimský kraj.